Ochrana spotřebitele

10. dubna 2016

Při nákupu textilních výrobků musíme být vždy přesně informováni, z jakých konkrétních textilních vláken byly vyrobeny, což je někdy problém. Prodejci a výrobci se předhánějí, čí látka na bundě nepropustí ani kapku deště, a přitom nechá tělo dýchat, čí svetr více zahřeje a nepokouše. Reklamní sdělení používají nejrůznější názvy pro nové sofistikované textilie – goretex, syberium, SuperDryntex, fleece, spylon, merino a mnoho dalších. Běžný uživatel z toho moudrý nebude, protože se ve většině případů jedná o konkrétní úpravu některého ze standardních vláken s vlastní obchodní značkou, převážně jde o úpravu polyesterového vlákna. Již od roku 2011 platí evropské nařízení, které přikazuje prodejcům textilu používat jednotné názvy schválených textilních vláken. Obchodní názvy mezi nimi nenajdete, neboť se jedná právě o úpravu některého ze známých vláken. Nařízení se vztahuje na textilní výrobky, u kterých vlákna tvoří 80 % hmotnosti, ale také na čalounění nábytku, deštníky či matrace.

Označení na výrobku musí být trvanlivé, snadno čitelné, viditelné a přístupné. Je-li použita etiketa, musí být bezpečně připojena. Zajistit informace o materiá¬lovém složení je nutné již před samotným nákupem na obalech, v katalozích či prospektech.

Údržba

Zákon o ochraně spotřebitele prodejcům přikazuje, aby své zákazníky seznámili s vlastnostmi zboží a způsobem jeho údržby.  I zde musí být informace srozumitelná, čitelná a samozřejmě pravdivá. Zákon umožňuje používat nejen text, ale také symboly a piktogramy. Pokud jsou použity, prodávající musí na požádání vysvětlit nebo zpřístupnit jejich význam. Nejrozšířenější systém symbolů vyvíjí už přes padesát let mezinárodní asociace pro označování textilu Ginetex. Ta pak licencemi umožňuje užívání symbolů výrobcům a prodejcům. V České republice asociaci zastupuje spolek SOTEX GINETEX CZ.

Velikosti

Největší problém bývá s označením písmenným kódem S, M, L, XL… Jelikož ani na evropské úrovni nepanuje shoda, neexistuje žádné nařízení, které by v EU sjednocovalo, co má který kód přesně znamenat. Pokud nám najednou v obchodě sedí tričko o jedno X menší než obvykle, nemusí to zákonitě znamenat, že jsme zhubli. Výrobce spíš pro označování používá jinou tabulku, než jsme běžně zvyklí. Tato nejednotnost pak ve spotřebitelích zasévá nedůvěru v nakupování oblečení přes internet a brání úspěšnému rozvoji přeshraničního prodeje v celé EU. Zákazník má ale i v tomto případě právo na úplné a pravdivé informace. Označuje-li prodejce výrobek velikostí, měl by zároveň uvést, jaké rozsahy v jednotlivých tělesných partiích spadají pod konkrétní označení.

Reklamace

Porušování pravidel pro označování může mít vliv na samotné použití zboží. Občanský zákoník k tomu říká, že pokud zboží neodpovídá právním předpisům, je jednoduše vadné. Někdy lze vadu odstranit tím, že prodávající doplní potřebnou informaci, ale dojde-li například nesprávnou informací o údržbě k poškození oblečení, nová cedulka nepomůže. Špatné označení je vadou, a pokud způsobí škodu, je za ni odpovědný prodejce. Přesáhne-li škoda částku 500 eur, lze se o náhradu škody přihlásit přímo u výrobce či distributora. Jsem-li alergický na vlnu, která není na výrobku uvedena, a přesto ji obsahuje, mohu požadovat při reklamaci vrácení peněz, protože vadu nijak odstranit nelze. A jak s nesprávnou velikostí? V kamenných obchodech, kde máme možnost věc vyzkoušet, to provádějme důkladně. Zákon nepřikazuje, aby obchodník umožnil vrátit zboží bez udání důvodu, protože doma už tak dobře nesedlo. V e-shopech, kde jsme odkázáni pouze na informace od prodejce, je situace trochu jiná. Nejen, že lze zboží vrátit do 14 dnů bez udání důvodu, pokud neodpovídá uvedeným rozměrům, jedná se opět o vadu, kterou můžeme reklamovat. Rozdíl mezi reklamací a prostým odstoupením je především v nákladech. Vracíme-li zboží bez udání důvodu, hradíme náklady na poštovné sami. Při úspěšné reklamaci můžeme požadovat proplacení poštovného od obchodníka.