Ochrana spotřebitele

Jak na nablýskaná okna? Postačit může i doma vyrobený čistič

17. března 2020

K jaru neodmyslitelně patří i mytí oken. Spotřebitelská organizace dTest proto zjišťovala účinnost u 24 okenních čističů. Kromě průmyslově vyráběných produktů nechala testováním projít i tři podomácku vyrobené. Vyplatí se přípravky na okna kupovat, nebo si pohodlně vystačíte s čističi vlastnoručně připravenými z běžně dostupných ingrediencí?

V pestré sestavě testovaných výrobků byly zastoupeny ty nejběžnější prodávané v rozprašovačích přes koncentrované směsi určené ke strojovému čištění až ke zmíněným doma vyrobeným.

„V laboratoři jsme zkoumali, nakolik si detergenty dokážou poradit se zaschlou nečistotou a zda zabrání ulpívání kapek vody na skle. Sledovali jsme také, jestli po jejich použití nezůstávají na povrchu šmouhy, a nedochází tak ke snížení jeho lesku. Bez povšimnutí nezůstaly ani etikety, na nichž jsme pátrali po nezávislých certifikacích a přítomnosti alergenních látek nebo halogenovaných sloučenin. Na závěr jsme vyzkoušeli, jak snadno jde láhev uchopit a zda se s ní dobře manipuluje,“ popisuje průběh testu šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová.

Do celkového hodnocení se nejvíce promítla zkouška mycí účinnosti. Ta probíhala na okenních tabulích zašpiněných směsí z tuku na smažení, slunečnicového i minerálního oleje a prachu s příměsí černých sazí. Po zaschnutí této směsi se na každou tabuli aplikovalo stejné množství produktu a poté jsme sklo umístili do automatického čistícího zařízení, které povrch otíralo houbou s vrstvou netkané textilie. Účinnost přípravků nakonec vizuálně hodnotila pětice zaměstnanců laboratoře pomocí desítibodové škály.

„Většina čističů zvládla mytí dobře nebo alespoň uspokojivě. Jedním z přípravků, který si odnesl nejvyšší známku, byl domácí mix vyrobený z půl litru vody a 50 ml technického lihu. Nejmenší počet bodů nasbíral čistič oken legendární české značky Iron, který od hodnotitelů v laboratoři obdržel v průměru pouze 2,2 bodů z 10,“ uvádí Hoffmannová.

Další část testu se zaměřila na ulpívání kapek vody na skle. Během ní jsme simulovali déšť a sledovali, zda má použití detergentu vliv na množství kapek či zaschlých stop po vodě. Vizuální hodnocení probíhalo po uplynutí 10 minut a dvou hodin. V první fázi vyhodnocování se zjišťovalo, kolik kapek na skle zůstalo – čím více kapek, tím méně bodů si přípravek odnesl. Po dvou hodinách pak hodnotitelé pátrali po viditelných stopách od zaschlé vody.

Zatímco po 10 minutách odešla početná skupina čističů s velmi dobrým nebo dobrým hodnocením, situace po dvou hodinách byla diametrálně odlišná. Po delším časovém úseku byla totiž převážná většina výrobků hodnocena jen dostatečně či nedostatečně. Nejméně bodů nasbíral za přítomnost velkého množství kapek a stop stékající vody Čistič skla dm/Denkmit. S nedostatečnou ho pak následovaly ještě domácí mixy s příměsí technického lihu i kvasného lihového octa a přípravek W5 Čistič skel Classic z Lidlu. Tyto přípravky si odnesly stejně nevalné hodnocení po 10 minutách i dvou hodinách.

Etikety čističů často lákají na obrázky s blyštícími se okny. Laboratoř proto zjišťovala, jak je to s efektem lesku ve skutečnosti. Prostředky se nejdříve aplikovaly na sklo a poté se rozetřely pomocí automatického čisticího zařízení. Po dvou hodinách schnutí přišlo na řadu měření leskoměrem. Jde o zařízení, které funguje na jednoduchém principu odrazu světla. To probíhalo jak před nanesením přípravků, tak po něm. Čím více světla se odrazilo, tím lépe.

„Je třeba říci, že tento typ přípravků lesk zvýšit nedokáže. K tomu by čističe musely obsahovat speciální polymery. Vysoké známky jsme tak rozdávali v případě, kdy se po ošetření detergentem lesk zrcadla významně nesnížil,“ vysvětluje Hoffmannová.

Většina testovaných produktů zvládla zkouškou projít takzvaně bez ztráty kytičky. Nedostatečně dTest ohodnotil dva přípravky, a to teta/Q-Power na okna a skla a Jelen na skla a zrcadla. Po použití těchto detergentů totiž došlo k výraznému snížení lesku zrcadel oproti původnímu stavu před nanesením přípravku.