Ochrana spotřebitele

23. dubna 2020

Pandemie nemoci COVID-19 dopadá velkou měrou i na zaměstnavatele. Ti jsou nuceni měnit dosavadní způsob práce, uzavírat pracoviště nebo dokonce propouštět. Často se při tom nevyhnou právním přešlapům, před kterými varujeme. Na co mají zaměstnanci nárok a na co by si měli dát naopak pozor?

O home office se hovoří jako o dobrém sluhovi, ale zlém pánovi. Není-li práce z domova vaším šálkem čaje, odmítněte ji. „Home office zaměstnavatel nemůže jednostranně nařídit. Není-li možné vykonávat práci na obvyklém pracovišti, náleží zaměstnancům náhrada ve výši průměrného výdělku,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. Jde totiž o překážku v práci na straně zaměstnavatele.

Pokud se dohodnete se zaměstnavatelem na práci z domova, domluvte si i podmínky své práce, zejména náhradu za cenu využití vlastních telekomunikačních služeb a technického vybavení, pokud je máte používat k práci. „Zaměstnavatel často přistupuje k home office jako k benefitu pro zaměstnance, který mu byl poskytnut na jeho žádost. Platí ovšem, že na zaměstnance nemůže přenášet náklady spojené s výkonem práce. Využívá-li zaměstnanec k práci vlastní zařízení, má právo na finanční kompenzaci za jeho opotřebení,“ doplňuje Eduarda Hekšová. Stejně tak má zaměstnanec právo na náhradu za zvýšenou spotřebu energií, lze-li ji určit. Zákoník práce neupravuje konkrétní výpočet, a proto si strany mohou sjednat i paušální náhradu.

Práce na home office s sebou přináší určité odlišnosti. Sami si rozvrhujete pracovní dobu, pokud se nedohodnete se zaměstnavatelem jinak. Za práci přesčas nebo ve svátek vám ale nepřísluší náhradní volno, mzda nebo plat.

V ostatním se uplatní stejná pravidla jako při práci z obvyklého pracoviště. Stane-li se vám pracovní úraz, odpovídá za něj zaměstnavatel. Onemocníte-li, máte nárok na náhradu mzdy a následně na dávky nemocenského pojištění. V takovém případě vám zaměstnavatel nesmí přidělovat práci. Stejně se postupuje, když ošetřujete člena domácnosti, za což vám náleží ošetřovné. Pokud je vám nařízena příslušným orgánem karanténa, potom se jedná o stejnou situaci jako v případě vaší pracovní neschopnosti.

Některá pracoviště fungují v běžném režimu. Zaměstnanec do nich může odmítnout docházet pouze tehdy, pokud by výkon práce bezprostředně a závažným způsobem ohrožoval jeho život nebo zdraví. Musí jít o konkrétní a přímé ohrožení, nikoliv pouhé domněnky. Vláda zakázala osobám pohyb a pobyt na všech místech mimo bydliště bez ochranných prostředků dýchacích cest. Neuložila ale zaměstnavatelům povinnost vybavit rouškami zaměstnance.

Zaměstnavatelé mohou problémy spojené s pandemií řešit také nařízením dovolené. Tuto skutečnost musí zaměstnanci oznámit nejméně 14 dnů předem, nedohodnou-li se na kratší lhůtě. V důsledku snížení odbytu či poptávky mohou zavést takzvanou částečnou nezaměstnanost. „To znamená, že zaměstnancům bude za odpracované hodiny náležet mzda v plné výši. Za zbývající neodpracované hodiny obdrží minimálně 60 % průměrného výdělku,“ vysvětluje Eduarda Hekšová.

V krajním případě může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, ale to pouze ze zákonných důvodů. Do úvahy tak přichází rušení či přemístění zaměstnavatele nebo jeho části a dále nadbytečnost zaměstnance. V takovém případě náleží zaměstnanci odstupné. Pracovní poměr může rozvázat také zaměstnanec. Zde ale platí, že tak může učinit i bez uvedení důvodu.