Ochrana spotřebitele

19. ledna 2021

Zvláštní zákon zakazoval pronajímatelům vypovědět nájemce z nájmu bytu, jestliže dlužil nájemné splatné v období od 12. března do konce července 2020 za podmínky, že se nájemce ocitl ve finanční tísni v důsledku pandemie onemocnění covid-19. Nájemce však musel dluh na nájemném uhradit nejpozději do konce roku, jinak mu nyní může pronajímatel dát výpověď. Právní úprava, která by umožňovala nájemcům odklad nájemného i v dalším období, totiž nebyla přijata. Někteří lidé proto nájem bytu, který si nemohou nadále dovolit, chtějí sami ukončit. Jak na to?

Podle zvláštního zákona platilo, že pronajímatel nemohl vypovědět nájemce z bytu pro dluhy na nájemném vzniklé od 12. března do konce července 2020. Podmínkou však bylo podstatné snížení příjmů nájemce v důsledku pandemie onemocnění covid-19. Nájemce zároveň musel dlužné nájemné zaplatit nejpozději do konce roku 2020. „Pokud se tak nestalo, je nyní v prodlení s úhradou nájemného. Pronajímatel jej tak může z bytu vypovědět, a to podle výše dlužného nájemného buď bez výpovědní doby, nebo s výpovědní dobou. Dále může vymáhat zaplacení nájemného včetně úroků z prodlení, nedohodne-li se s nájemcem na dalším odkladu,“ upozorňuje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Nemůže-li si nájemce nadále dovolit platit nájemné, může nájem bytu sjednaný na dobu neurčitou kdykoliv vypovědět, a to s tříměsíční výpovědní dobou. Ta běží od prvního dne měsíce následujícího po tom, v němž byla výpověď doručena pronajímateli. Tedy například u výpovědi doručené pronajímateli dne 20. ledna 2021 běží výpovědní doba od 1. února 2021 a uplyne dne 30. dubna 2021. Až do uplynutí výpovědní doby je nájemce povinen platit sjednané nájemné.

U nájmu bytu na dobu určitou se předpokládá, že skončí uplynutím sjednané doby, pokud nedojde k prodloužení nájemního vztahu. Vypovědět nájem na dobu určitou lze podle zákona jen výjimečně, a to tehdy, jestliže se změní okolnosti, z nichž strany při uzavírání nájemní smlouvy vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. „Za takovou změnu okolností se považuje i současná situace vyvolaná pandemií, kdy se mnoho lidí může ze dne na den ocitnout bez finančních prostředků. V tomto případě by měl nájemce doložit pronajímateli, že u něj taková změna okolností nastala, například prokázáním ztráty zaměstnání nebo nemožnosti ho vykonávat kvůli přijatým vládním opatřením,“ vysvětluje Eduarda Hekšová. Výpovědní doba je pak stejná jako u nájmu bytu na dobu neurčitou, tedy tři měsíce. Z jiných důvodů a třeba i v kratší výpovědní době může nájemce nebo také pronajímatel nájem sjednaný na dobu určitou ukončit jen v případě, že je taková možnost dohodnuta v nájemní smlouvě.

Chce-li nájemce v bytě zůstat i při zhoršené finanční situaci, může se pokusit s pronajímatelem dohodnout například na dočasném snížení nájemného, jeho prominutí nebo odkladu placení. „Pokud nájemce nebude pronajímateli platit nájemné, vystavuje se riziku nejen skončení nájmu pro neplacení nájemného, ale i navýšení dluhu o úroky z prodlení a soudní výlohy v případě, že se pronajímatel bude domáhat skončení nájmu u soudu,“ varuje Eduarda Hekšová.

I pro pronajímatele může být výhodnější se s nájemcem dohodnout. Pokud ho pro neplacení nájemného z bytu vypoví, může se nájemce bránit proti výpovědi u soudu. A až do jeho rozhodnutí, které potvrdí, zda nájem byl skončen řádně, může nájemce v bytě nadále bydlet. A vymoci z něj dlužné nájemné pak může být problematické.