Ochrana spotřebitele

13. ledna 2021

Treska pestrá patří mezi nejčastěji lovené ryby světa. Není proto divu, že se i v českých domácnostech stala synonymem pro mořské ryby. Redakce časopisu dTest poslala do laboratoře 18 vzorků mražených tresek ve formě filetů a tzv. filé, aby zkontrolovala jejich chuť, obsah rybího masa a také nežádoucích látek.

Ačkoli patří Česká republika k tradičním producentům sladkovodních ryb, na zdejší spotřebě to znát není. Podle údajů z roku 2017 jsme zkonzumovali průměrně 5,4 kg rybího masa, z čehož většinu, téměř 4 kg, představovaly ryby mořské. Průzkumy také ukazují, že i když spotřebitelé čím dál víc přicházejí na chuť chlazeným rybám, v nákupních košících stále ještě převažují ryby mražené.

„Rozhodli jsme se proto zohlednit tyto trendy, a do testu jsme zařadili mraženou tresku –  a to v podobě filetů a filé, tedy masa slisovaného do pravidelných bloků,“ vysvětluje Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest. Redakci dTestu zajímalo, zda a jak se osm vzorků filetů a deset vzorků filé liší po stránce chuti nebo obsahu masa – teoreticky by se totiž měly různit pouze vzhledem, protože v obou případech by mělo jít o čisté rybí maso.

Odborná ochutnávka dopadla vcelku úspěšně, při hodnocení se ukázalo, že obě kategorie výrobků spolu dokázaly držet krok – filety získaly v průměru 74 %, porcované filé pak 77 %. Hodnotitelé se zabývali jak vzhledem a vůní mražených a rozmražených kusů ryb, tak následnou, a pro všechny vzorky totožnou, úpravou na elektrickém grilu, aby se mohl posoudit vzhled, konzistence, chuť a vůně. Nejvíce bodů v této části zkoušky získalo filé Albert Treska aljašská, za všechny sledované parametry si odneslo jedničku a žádnou kritickou připomínku. Výrobky na opačném konci žebříčku měly problémy s chutí či konzistencí.

Druhá část testování měřila obsah rybího masa. Při jeho zpracování se totiž do masa může dostat přebytečná voda. Filety z tresek přirozeně obsahují asi 80 % vody a k ní se může navázat další během omývání. Dříve se objevovaly i případy záměrného přidávání vody a docházelo tedy k šizení zákazníků. Laboratoř zkoumala množství rybího masa nepřímo výpočtem z naměřených hodnot obsahu bílkovin, tuku, popela a vody, a ověřovala, jakému množství teoretického „průměrného“ masa naměřené hodnoty odpovídají. Nejlepší parametry mělo filé Mylord Premium Aljašská treska, v kategorii filetů pak Lidl/Ocean Sea Alaska Pollock Fillets. Příliš nízké hodnoty byly zjištěny u filetů Penny/Grand Mare Filety z aljašské tresky (88 %) a Frigo Aljašská treska (76 %). Oba dva produkty si za klamání zákazníků odnesly nedostatečné hodnocení.

Poslední část testování se zaměřila na bezpečnost jednotlivých vzorků. Laboratoř zkoumala přítomnost těžkých kovů, tedy olova, rtuti, kadmia a arzenu. Tyto nežádoucí prvky se do rybí svaloviny mohou dostat ze životního prostředí skrze potravu. Výsledky nezavdaly žádné důvody k obavám. Množství olova, kadmia a rtuti se u všech výrobků pohodlně vešla do předepsaných limitů. Pro arzen limity aktuálně neexistují, ale ani jeho obsah nebyl nijak znepokojující.

Jak už to u dTestu bývá, kontrolovaly se i informace uvedené na obalech. Zvláštní pozornost se věnovala dodržení deklarované čisté hmotnosti výrobku. Balení se nechalo volně rozmrazit, aby se rozpustila případná ledová glazura, a poté se převážilo samotné maso. „V ideálním případě by měla váha ukázat stejné číslo, které uváděl obal. Ne vždy tomu tak ale bylo. U pětice filetů a dvou filé byla skutečná váha nižší. Ve všech případech se ale rozdíl po zohlednění nejistoty měření vešel do 6% záporné hmotnostní odchylky tolerované vyhláškou,“ uzavírá Hana Hoffmannová výsledky testu.