Dobrušský zpravodaj

Jednotlivé ročníky

Archiv obsahuje od roku 1961 do 2014 naskenované, od roku 2015 pak přímo vytvořené PDF soubory umístěné do ZIP archívů po jednotlivých ročnících. Všechny tyto PDF soubory jsou prohledávatelné, což znamená, že lze vyhledávat text prostřednictvím programu pro prohlížení PDF souborů. Program Adobe Reader pak obsahuje i funkci plného prohledávání, která umožňuje vyhledávat ve všech souborech PDF ve zvolené složce, takže můžete hledat určitý text v celé historii zpravodaje najednou. Dále jsme pro Vás připravili Vybrané články zaměřené na historii, kde naleznete rejstřík článků o historii dle jednotlivých čísel.

2016  2015  2014  2013  2012  2011  2010  2009  2008  2007  2006  2005  2004  2003  2002  2001  2000  1999  1998  1997  1996  1995  1994  1993  1992  1991  1990  1989  1988  1987  1986  1985  1984  1983  1982  1981  1980  1979  1978  1977  1976  1975  1974  1973  1972  1971  1970  1969  1968  1967  1966  1965  1964  1963  1962  1961

Historie Dobrušského zpravodaje

V listopadu roku 1961 schválila rada městského národního výboru vydávání pravidelného informačního měsíčníku, který dostal název Kulturní kalendář. První číslo pak vyšlo hned v prosinci. Útlý výtisk měl neobvyklý formát 10x20 cm, snad proto, aby se jako správný kalendář vešel do kapsy. V polokartonové trojbarevné obálce s dobrušským symbolem – radnicí, se skromně krčily čtyři listy textu.

Přes tento skromný začátek se kalendář stál záhy nepostradatelným členem mnoha dobrušských domácností, neboť vedle plakátovacích ploch a městského rozhlasu byl jediným zdrojem informací o kulturních programech (a nebylo jich tehdy málo), kurzech a filmových představeních i o činnosti různých zájmových sdružení, kroužků a nechyběly i informace o sportovních utkáních fotbalistů či basketbalistů. Kalendář vycházel, tak jako dosud, vždy na začátku měsíce, nebyl však distribuován poštou, ale prodával se v prodejně n.p. Kniha (dnes Hoňkovo knihkupectví) za 50 haléřů výtisk.

Po několik dalších let si pak udržoval vcelku neměnný formát i obsahovou strukturu – na začátku byl vždy krátký článek často s připomenutím historického výročí nebo s historickým tématem. Autory těchto článků byli převážně Josef Cvrček, městský kronikář a okresní školní inspektor, a Antonín Štěpán, dobrušský učitel a pozdější ředitel základní školy. Podstatnou část obsahu tvořil „kalendář“ již zmiňovaných akcí kulturních a sportovních. Zajímavou součástí byly také poměrně podrobné anotace obsahů tehdy promítaných filmů. Později redakce přidala i rubriku významných výročí československých i zahraničních osobností, zvláště z oblasti kultury.

K první podstatnější změně dochází na přelomu roku 1967 – 68, kdy se zvyšuje náklad z dosavadních 400 kusů na 500 výtisků. Aby se snížila ztrátovost, je rozhodnuto, že se zvýší cena z 50 haléřů na jednu korunu. Redakce vyzývá dopisovatele ke spolupráci, chce po vzoru okolních městských zpravodajů uveřejňovat více zpráv ze života města. Do periodika začíná stále více přispívat nový ředitel městského muzea PhDr. Ladislav Hladký a historik Václav Matouš. Na počátku roku 1968 byla jmenována nová redakční rada ve složení PhDr. Ladislav Hladký, předseda, Josef Mach, Václav Matouš a Božena Vávrová, členové. Tajemnicí redakce byla Věra Šťastná. Nová redakce plní svůj slib, přibývá příspěvků – publikují vlastivědný pracovník Karel Michl, Josef Drejsl (otec hudebního skladatele) a Radovan Ježek, pozdější dlouholetý předseda redakční rady od roku 1971.

Březnovým číslem roku 1969 dostává kulturní kalendář nový formát A5 a také novou obálku s městským znakem, kterou graficky připravila Marie Dachsová. Každé další číslo mělo 16 stránek, což významně rozšířilo a obohatilo jeho obsah. Objevuje se například Historický kalendář Dobrušky, který připravuje Václav Matouš. Že se nový formát a bohatší náplň líbily, o tom nás přesvědčuje i zvýšení nákladu na 700 výtisků.

S prvním číslem roku 1970 se objevuje v kalendáři Společenská kronika, jež je součástí tohoto periodika dodnes. V tomtéž roce se stává členem redakce Vladislav Balcar, nadšený a všestranný kulturní pracovník, který mnoho svého času věnoval dopisovatelské a redakční práci až do konce života.

Během sedmdesátých let se Kulturní kalendář obohacuje o nové rubriky, např. „Mohli jste vidět v ZK JAS“, kde byly hodnoceny akce pořádané v dobrušském kulturním zařízení. Přesto, že někteří někdejší členové redakce nemohli publikovat, což jistě ochudilo obsah kalendáře, rozrůstal se počet externích přispěvatelů, ale také odběratelů z řad Dobrušťáků žijících v jiných regionech, kteří si nechali jednotlivé výtisky zasílat. To vedlo nakonec k tomu, že v roce 1979 a 1980 dosáhl náklad úctyhodného počtu až 1650 výtisků měsíčně – a remitenda (neprodané výtisky) byla mizivá.

Léta osmdesátá byla, alespoň ve své první polovině pokračováním normalizační šedi předchozího desetiletí. Takto našla svůj odraz i v Dobrušském kulturním kalendáři. Tiskovina svými poněkud monotónně a někdy jakoby za každou cenu se opakujícími rubrikami přinášela sice některé základní informace o současném i minulém dění ve městě, ale byla na ní patrná silná ne již snad přímo cenzura, ale spíše autocenzura. Státní a stranický dohled z místních i okresních orgánů byl stálým Damoklovým mečem, který se vznášel nade vším, co by se jen náznakem vymykalo oficiálně přípustnému. Přesto i v této době byly publikovány články trvalejší hodnoty, které alespoň částečně přispěly k lepšímu poznání historie a kulturního života Dobrušky. Šlo například o drobné studie v rubrice o dobrušských občanech, v nichž byl zachycen život a dílo méně známých osobností, jež by bez těchto statí zřejmě upadly do úplného zapomnění. Předsedou redakční rady byl Radovan Ježek a zřejmě i díky jeho úsilí dobrušský měsíčník převyšoval svou kvalitou ostatní periodika tohoto typu v celém okolí. Dalšími členy redakční rady byli ředitelé a vedoucí kulturních zařízení města (Marie Bišová – muzeum, Vladislav Balcar – Závodní klub, Jiří Sedláček – kino a Marie Průdková – knihovna) a učitelé (Vladimír Sedláček, Václav Střeleček, Jaroslav Vachek a Josef Frýda), díky jejichž práci měl dobrušský Kulturní kalendář i velmi dobrou úroveň jazykovou.

Svými články přispívali do periodika např. spisovatel Karel Michl, Radovan Ježek, Josef Ptáček a někteří další, kteří věnovali především historii, která však nebyla dominantním tématem. Převládaly příspěvky, týkající se současného dění, např. v kultuře nebo ve sportu a zvláště pak přípravě a realizaci programů k různým politickým výročím a událostem. Prezentovala se zde i činnost společenských organizací ve městě, občanských výborů, volební programy, plenární zasedání Městského národního výboru, kritiky a recenze kulturních pořadů a dobrušské průmyslové závody. Normalizační doba i nadále bránila možnosti publikovat historiku Václavu Matoušovi, který své historické studie mohl tak nadále psát jen „do šuplete“, k velké škodě dobrušského měsíčníku a jeho čtenářů.

Od lednového čísla roku 1982 došlo ke změně obálky. Dosavadní městský znak byl vystřídán kresbou radnice, jejímž autorem byl dobrušský výtvarník Miloslav Rajchl.

V roce 1985 se stal odpovědným redaktorem Josef Frýda. Ještě předtím vystřídal v redakční radě Marii Bišovou Václav Verner a od poloviny osmdesátých let začal v redakční radě působit Josef Ptáček a Jiří Mach, kteří se ve svých příspěvcích zabýval především historií města a jeho památkami. Členem redakční rady byl i tajemník MěstNV Josef Lukášek.

Koncem osmdesátých let nabývá časopis na pestrosti. Častěji se objevují články o osobnostech z dobrušské historie, a to i takových, o nichž by se v dřívějších letech publikovat nemohlo. Cenzura i autocenzura ztrácely na své síle, sem tam probleskl i článek polemický, i když maskovaný loajalitou a tzv. „konstruktivní“ kritikou.

Dlouhé výrobní lhůty Kulturního kalendáře byly příčinou pozdní reakce na listopadové a prosincové události roku 1989. V lednu 1990 se objevují první informace o Občanském fóru a v únorovém čísle toho roku jsou publikována jeho provolání. Znovuvzkříšený politický život ve městě nachází svůj výraz v celé řadě příspěvků v dalších měsících roku 1990. V tomto roce dochází také ke změně tiskárny. Místo v Rychnově nad Kněžnou se od června tiskne dobrušský měsíčník v Hronově. Spolupráci s periodikem obnovuje po nucené téměř dvacetileté přestávce Václav Matouš, který se stal jeho šéfredaktorem.

V roce 1991 se vedle početnějších článků z historie města, které se již mohly věnovat i tématům dříve téměř tabuizovaným, objevilo množství příspěvků zabývajících se současným děním. Byla publikována i podstatná část materiálu, nazvaného Zpráva o stavu města, který byl i předmětem jednání městského zastupitelstva.

K důležité změně v historii dobrušského časopisu došlo od dubna 1991. Periodikum dostalo nový název Městský zpravodaj Dobruška a novou obálku, jejímž autorem byl dobrušský výtvarník Vladislav Balcar. Hlavním výtvarným motivem obálky byl rodný domek Fr. Vl. Heka – F. L. Věka, doplněný štítem dobrušského městského znaku. Výtvarným východiskem zobrazení domku se stala tkaná záložka, jejímž autorem byl rovněž Vladislav Balcar. Co se týká obsahové náplně, trvalou hodnotu představují články Josefa Ptáčka o dobrušských příslušnících zahraničního odboje a příspěvky v rubrice Z muzejního archivu, představující historické dokumenty.

Tento trend pokračoval i v letech následujících. V červnu roku 1992 vyšlo v odlišné grafické úpravě zvláštní číslo Městského zpravodaje Dobruška, věnované volbám do Federálního shromáždění a České národní rady. Kromě technicko-organizačních pokynů v něm dostaly místo k propagaci i polické strany a hnutí, kandidující v Dobrušce.

V roce 1992 začal Václav Matouš, který se po roce 1989 stal staronovým členem redakční rady, uveřejňovat zajímavosti z historie města v rubrice Listy z kroniky a v následujícím roce je zde otištěn rozsáhlý příspěvek Jiřího Macha Židé v historii Dobrušky, který později vyšel jako samostatná publikace. Velmi zajímavý byl také článek Václava Matouše o dobrušských hřbitovech, který vyšel v listopadu 1993. Matoušovy Listy z kroniky byly stálou rubrikou i v letech následujících.

Od března do prosince 1995 vycházel Městský zpravodaj ve slavnostnější úpravě, vyjadřující 675. výročí první písemné zprávy o městě a k tomuto výročí byly zaměřen jeho obsah, seznamující s historií a podrobným programem oslav, které v Dobrušce probíhaly. Obálka Vladislava Balcara zobrazovala fiktivní podobu prvního pána města, Mutiny z Dobrušky. V tomto roce bylo vydáno i zvláštní číslo s přípěvky z vědecké konference k dějinám města.

Od ledna 1996 měl zpravodaj opět novou obálku. Jejím autorem byl ing. Josef Benedikt a hlavním motivem se staly charakteristické stavební dominanty města. Také název doznal další změny v návratu na Městský zpravodaj Dobruška.

Ten se však již od roku následujícího znovu mění na Dobrušský zpravodaj s podstatně skromnější grafickou úpravou bez obálky, spíše novinového stylu. Střídaly se také tiskárny, které časopis tiskly. Po hronovské to byla firma Knopp, firma Týfa a nakonec Janda a Hájek Dobruška, která tiskne zpravodaj od května 1997 s novou obálkou ing. Benedikta, který je i autorem obálky současné. Redakční rada v té době pracovala ve složení Václav Matouš (předseda), Vladislav Balcar, Josef Frýda, Jiří Mach, Radovan Ježek a Marcela Poláčková. Od roku 1998 do roku 1999 byly na obálce publikovány barevné fotografie Dobrušky. V témže roce vyšlo další ze zvláštních čísel, věnované katastrofální povodni, která postihla kraj pod Orlickými horami, zvláště pak Dobrušsko.

V roce 2000 ozdobila obálku fotografie obrazu Františka Kupky Panoráma Dobrušky a v letech následujících opět barevné fotografie Dobrušky. Objevila se rubrika Zpětné pohledy na život města, která patří mezi oblíbené i dnes a zpravodaj se snažil o co možná největší obsahovou pestrost. Šéfredaktorem byl František Nagy, po něm pak Jiří Mach.

K zásadní proměně Dobrušského zpravodaje došlo v roce 2017, kdy časopis výrazně změnil svoji podobu. Dostal nový větší formát A4, barevnou obálku, uvnitř je dvoubarevný s černobílými fotografiemi. Všechny domácnosti v Dobrušce jej dostávají zdarma do svých poštovních schránek. Na webu www.mestodobruska.cz je v plnobarevné podobě. S koncem roku 2016 se také uzavřela desetiletá historie Dobrušského listu, druhého měsíčníku vydávaného městem Dobruškou. Výtisky tohoto časopisu lze nalézt v našem webovém archivu.